Základní přehled

Vliv digitalizace na život a svět práce v naší společnosti vedl ke vzniku digitálních pracovních míst, která představují odraz měnících se trendů a potřeb na trhu práce. Rozmanitost pracovních míst, v nichž hrají hlavní roli digitální technologie, neustále roste, protože stále více pracovních aktivit se opírá o informační a komunikační technologie (ICT), které umožňují dosahovat lepších výsledků a pracovat efektivněji. Pojem digitální pracovní místa zahrnuje jak pracovní místa s vysokým podílem technologií (např. programátoři nebo digitální umělci), tak tradičnější pracovní místa, která do určité míry digitální technologie využívají (např. účetní nebo řidiči rozvážkové služby). Přibližně uprostřed se nachází hybridní pracovní místa: tam, kde je specifická specializace v určitém oboru doplněna relativně pokročilými digitálními znalostmi (např. burzovní makléři, marketingoví manažeři, účetní využívající digitální software atd.) Tato různorodost digitálních pracovních míst otevírá lidem celý svět příležitostí, ať už se budou vzdělávat, tj. zdokonalovat/rozvíjet digitální znalosti, aby mohli pracovat na úkolech, které daná práce vyžaduje. EU navrhla klasifikace práce, jako je ESCO, evropský rámec dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání, a konkrétní dokumenty, jako je rámec e-kompetencí, které představují společnou terminologii a popisy digitálních pracovních míst a profesních rolí v oblasti informačních a komunikačních technologií, čímž se trh práce zjednodušuje a stává se přehlednějším po celé Evropě.

Několik slov o spoluautorovi ESCO a rámce e-kompetencí

Luis Fernandez-Sanz má bakalářský a magisterský titul v oboru informatiky, který vystudoval na Universidad Politécnica de Madrid (UPM) v roce 1989. V roce 1997 obdržel doktorát s mimořádným oceněním na Baskické univerzitě. Působil jako prozatímní docent na UPM (1989-1996), mimořádný profesor a vedoucí katedry na Universidad Europea de Madrid (1996-2008) a docent na Universidad de Alcalá (od roku 2008). Byl generálním ředitelem malého a středního podniku zaměřeného na ICT služby (2002-2006) a působil jako nezávislý konzultant pro velké společnosti. Luis Fernandez-Sanz byl členem správní rady CEPIS (2011–2013, 2016–2020) a od roku 2022 je jeho prezidentem. V průběhu let se zasloužil o rozvoj referenčních rámců EU pro digitální dovednosti a zaměstnanost. Luis se jako odborník aktivně podílel na vývoji tří hlavních referenčních dokumentů v této oblasti: klasifikace práce ESCO pro služby v oblasti informačních a komunikačních technologií, evropského standardu e-kompetencí pro odborníky v oblasti informačních a komunikačních technologií EN6234-1:2019 a DigComp, rámec digitálních kompetencí pro občany.

Úvod 

Digitální svět se již promítá téměř do všech oblastí našeho života a tato skutečnost se stále více prohlubuje. I když je těžké předvídat, co bude dál, jeden fakt zůstává pravdivý: poptávka po pracovních místech, která vyžadují digitální dovednosti a kompetence, rychle roste (Mandl, 2021). Digitální svět se již promítá téměř do všech oblastí našeho života a tato skutečnost se stále více prohlubuje. I když je těžké předvídat, co bude dál, jeden fakt zůstává pravdivý: poptávka po pracovních místech, která vyžadují digitální dovednosti a kompetence, rychle roste (Schmerber et al., 2021) nebo ekologická hlediska a udržitelnost (CEDEFOP, 2021). 

Za digitální pracovní místa je možné označit taková, kde je nezbytné použití informačních a komunikačních technologií (ICT) pro novou nebo stávající činnost či proces, i když rozhodující mohou být i jiné znalosti. Světová banka (2018) považuje za digitálního pracovníka každého, kdo “používá digitální technologie nebo je takovými technologiemi umožněn”. Tato digitální pracovní místa lze tedy nalézt ve velkých korporacích, malých a středních podnicích (“SME”), nevládních organizacích (“NGO”) a vládních a veřejných institucích, jakmile tyto organizace ve snaze dosáhnout vyšší efektivity a výkonnosti přijmou ICT a začnou je ve svých běžných činnostech používat.

Ostatní se zaměřují spíše na pracovní místa v oblasti ICT (Folea, 2019), tedy na ta, která jsou velmi náročná na digitální činnosti nebo existují výhradně v digitálních a mediálních společnostech a která lze snáze kategorizovat v oficiálních statistikách, např. jak to pravidelně uvádí Eurostat. To je důvod, proč si lidé zpočátku mohou myslet, že se tyto typy pracovních míst vyskytují pouze v digitálním sektoru, ve společnostech týkajících se médií, technologií, digitálního marketingu apod. V současné době digitalizace zasahuje do všech oblastí života, a proto se digitální pracovní místa objevují napříč všemi odvětvími a sektory.

Základní definice: povolání, práce a pracovní úloha

Při popisu trhu práce je vhodné nejprve objasnit několik pojmů, aby se vyloučily případné nejasnosti. Těmito pojmy jsou “práce”, “povolání” a ” pracovní úloha”. Přestože existuje mnoho různých definic těchto pojmů, raději přejímáme terminologii, kterou uvádí ESCOpedia, online odkaz na oficiální klasifikaci práce EU ESCO:

“Povolání je skupina pracovních míst, která zahrnují podobné úkoly a vyžadují podobnou kvalifikaci. Povolání by neměla být zaměňována s pracovními místy nebo pracovními pozicemi. Zatímco pracovní místo je vázáno na konkrétní pracovní kontext a vykonává ho jedna osoba, povolání seskupují pracovní místa podle společných charakteristik.”

“Pracovní místo” je konkrétní pracovní pozice, kterou v organizaci zastáváte. Následující příklad může lépe objasnit pojmy: “Být správcem databáze pro online inzeráty na portálu JobHunter” je zaměstnání. “Správce databáze”, “databázový specialista” nebo “IT inženýr” by mohly být profese, tj. skupiny pracovních míst, do kterých toto pracovní místo patří. Povolání mohou být použita jako názvy pracovních míst. Zaměstnavatel, který provádí nábor na výše uvedenou pozici, může volné pracovní místo pojmenovat názvem povolání, např. “databázový specialista”.

Název práce tedy označuje konkrétní práci nebo pozici, jako například “urolog“, zatímco povolání označuje širší název nebo celý obor či odvětví, ve kterém někdo pracuje, jako například “lékař“. Mnoho lidí může mít stejné povolání, aniž by měli stejný pracovní název. Například “IT vývojář” je povolání, ale existuje mnoho různých typů vývojářů, například ti, kteří se specializují na videohry, a ti pro mobilní aplikace.

“Pracovní úloha” vychází z organizační potřeby vykonat určitou činnost (CEN/CENELEC, 2018). Jedná se o organizační požadavek, který je možné splnit zadáním úkolů zaměstnancům, kteří budou plnit všechny nebo část úkolů potřebných ke splnění této role. Jeden člověk nebo tým může v rámci své práce vyvinout více rolí: např. jeden IT manažer bude působit v roli projektového manažera IT, systémového analytika IT a dokonce i jako vývojář softwaru.

Typy digitálních pracovních míst

Při obrovské a neustále se rozšiřující nabídce pracovních míst, kde jsou digitální technologie nezbytné pro výkon činností a dosahování cílů, je možné uvažovat o různých typech pracovních míst v závislosti na jejich povaze a původu. Pokusy o kategorizaci digitálních pracovních míst obvykle využívají jako hlavní kritérium náročnost využívání informačních a komunikačních technologií (Kluzer et al., 2020). Můžeme uvažovat o třech vzorových kategoriích digitálních pracovních míst (Světová banka, 2018), jak je uvedeno v tabulce 1 níže, s příklady převzatými z klasifikace práce ESCO. 

Tabulka 1. Kategorie digitálních pracovních míst s příklady převzatými z klasifikace práce ESCO

Tyto kategorie se často překrývají. Nejvíce pracovních míst využívajících informační a komunikační technologie se tradičně vykonává v kancelářích nebo na jiných běžných pracovištích, nyní jsou však doplněna o práci s digitálními programy, jako jsou textové editory, tabulkové procesory apod. Práce zadávané subdodavatelům a/nebo vykonávané online jsou závislé na technologiích: bez digitalizace se neobejdou a mnohdy vyžadují specializované aplikace nebo hardware, např. 3D design, finanční analýzy atd. Práce na dálku vyžadující informační a komunikační technologie jsou dalším příkladem, např. programátoři nebo tvůrci webových stránek působící na volné noze. Obecně platí, že online platformy nebo mobilní aplikace nemusí nutně znamenat vznik nových pracovních míst nebo vyžadovat pokročilé digitální dovednosti, umožňují nabídku služeb na vyžádání (např. rozvoz potravin) nebo mezinárodní nabídku výrobků a služeb pro malé výrobce (např. využití online maloobchodních platforem, jako je Amazon).

Pracovní místa zaměřená na informační a komunikační technologie

První skupina pracovních míst se objevila v důsledku vývoje nových služeb a výrobků založených téměř výhradně na digitálních technologiích, často v digitálním a mediálním průmyslu nebo odvětví. Návrháři a vývojáři digitálních videoher například jsou požadováni pouze v případě, že jsou veřejnosti k mání konzole jako forma zábavy. Některé z těchto pracovních pozic lze považovat za specializace jiných technologických pracovních pozic: návrháře a vývojáře digitálních videoher lze považovat za vývojáře aplikací a designéry s příslušnou a úzkou specializací v oblasti her. Odborníci v oblasti informačních a komunikačních technologií nepotřebují pouze digitální znalosti, ale také další dovednosti mimo oblast informačních a komunikačních technologií nebo oborové znalosti, např. v oblasti pojišťovnictví, bankovnictví nebo zdravotnictví, pokud pracují pro instituce v těchto odvětvích. Do této kategorie spadají i další profese, jako je digitální umělec nebo manažer digitální komunity, které původně nebyly vázány na odborníky v oblasti ICT.

Pracovní místa závisející na informačních a komunikačních technologiích

Skupina pracovních míst závisejících na informačních a komunikačních technologiích bývá také často označována jako hybridní pracovní místa (např. poradce v oblasti kryptoměn), neboť se v nich spojuje příslušná kvalifikovaná práce (např. finanční a investiční dovednosti) se specializovanými digitálními znalostmi (např. block-chain a algoritmy). Často překonávají tradiční dělení oborů, které rozhoduje o tom, kdo je vzdělaný nebo kvalifikovaný pro rozvoj dané činnosti. Například biotechnologem může být často biolog s rozsáhlým vzděláním a dovednostmi v oblasti ICT technologií nebo někdy inženýr ICT se specifickým doplňkovým vzděláním v biologii. Jiným příkladem může být knihovník, který v současné době stále častěji pracuje s digitálními dokumenty a zdroji a zároveň uchovává knihy v papírové podobě a spravuje digitální předplatné novin, multimédií atd. Tato hybridní digitální pracovní místa mohou být velmi různorodá, protože existuje mnoho kombinací tradičních oborů se specializací na digitální technologie, i když pravděpodobně každá z těchto kombinací často nezastřešuje velký počet nabízených pracovních míst. Tato velmi specializovaná pracovní místa jsou ke své specializaci a malému počtu volných uchazečů přesto dobře hodnocena a placena.

Pracovní místa s podporou informačních a komunikačních technologií

Poslední kategorie představuje již delší dobu existující pracovní místa, která byla více či méně digitalizována. Jak jsme již zmínili, řidiči rozvážkové služby existují již desítky let a jejich pracovní metody se měnily v závislosti na technologickém pokroku, např. začínali s rádiovými systémy pro komunikaci, poté disponovali dalšími a levnějšími technologiemi díky analogovým mobilním telefonům a nyní používají chytré telefony, tablety nebo konzole připojené k mobilním datovým sítím, navádění a sledování pomocí GPS atd. Je zřejmé, že digitální technologie umožnily levnější, rychlejší a důvěryhodnější doručovací služby, které zase navýšily objem poptávky a možnosti podnikání. V tomto případě řidičům zjevně přibyly digitální dovednosti, které jsou nyní důležité vedle jejich dalších dřívějších nezbytných schopností, jako je schopnost řídit. Povaha práce je podobná jako v minulosti, dokonce ji lze stále vykonávat i bez digitálních technologií, ale nyní je prostřednictvím digitálních technologií transformována a zefektivněna.

Význam terminologie a rámců

Rychlý vývoj technologií a rostoucí zastoupení digitálních pracovních míst v podnicích s tím, jak digitální transformace postupuje ve všech oblastech, vyvolává v mnoha lidech, a to i v profesionálech, pocit nejistoty. Objevují se a mizí názvy a zkratky technologií, značek nástrojů a systémů, názvy pozic či profesí, nebo dokonce osobních kvalifikačních certifikátů, případně se jednoduše přejmenovávají, například pro účely komunikace. Navíc průmysl a výzkumní pracovníci neustále navrhují nové metody a pomůcky, takže to, co bylo žádané, moderní a na technologické špičce, za pár let zastarává.

Tato situace nepomáhá ani zaměstnavatelům a uchazečům o zaměstnání, ani při analýze trhu práce. EU naštěstí vložila velké úsilí do jednotného a soudržného názvosloví pracovních sil pro odborné dovednosti a povolání prostřednictvím ESCO. Jedná se o evropskou vícejazyčnou klasifikaci dovedností, kompetencí a povolání, která funguje jako slovník, popisuje, identifikuje a klasifikuje odborná povolání a odborné dovednosti důležité pro trh práce v EU. Klasifikace ESCO obsahuje 3 008 povolání a 13 890 dovedností spojených s těmito povoláními, přeložených do 27 jazyků (všechny úřední jazyky EU a islandština, norština a arabština). Tato společná terminologie již přispívá k úspěšné integraci osob z řad uprchlíků v EU, umožnila vznik pokročilých nástrojů pro zjišťování informací o trhu práce (např. OVATE) atd.

V případě digitálních pracovních míst nabízí ESCO standardně přijímanou terminologii pro běžné odborníky v oblasti informačních a komunikačních technologií (skupina 25), jako jsou například vývojáři softwaru a aplikací a podobné profese:

  • Systémoví analytici ICT: potřeby uživatelů softwaru zpracovávají do technických specifikací.
  • Inženýři počítačového vidění: uplatňují pokročilé techniky při řešení problémů, jako je autonomní řízení, klasifikace digitálních obrazů, diagnostika lékařských obrazů atd.
  • Datoví analytici: zpracovávají, třídí, ověřují a interpretují rozsáhlé datové soubory a sestavují vizualizace a výklady pro odpovědné osoby.

Existují i další skupiny spjaté s profesemi v oblasti ICT, jako např.:

Klasifikace ESCO jasně uvádí jednotlivá povolání se standardním doporučeným profilem znalostí a dovedností. Například popis projektového manažera ICT uvádí některé jeho funkce, např. “plánovat, kontrolovat a řídit zdroje, lidi, finanční prostředky a vybavení k naplnění cílů ICT projektů”, a doporučuje některé základní dovednosti, jako je “poskytovat zprávy o analýze nákladů a přínosů“, ” vést zaměstnance” nebo “provádět analýzu rizik” a řadu dalších.

ESCO popisuje také další náročná digitální místa, která nejsou úzce spjata s odvětvím informačních a komunikačních technologií: digitální umělec, manažer on-line komunity nebo designér digitálních médií. Jedním z příkladů popisu této skupiny pracovních míst je popis digitálního prototypisty: „Převedení papírového vzoru do digitální podoby pomocí speciálního počítačového softwaru. Obsluhuje a monitoruje zařízení, která vyrábějí různé druhy výrobků týkajících se oděvů“.

Patří sem samozřejmě i tradiční profese, které prošly velkou proměnou v souvislosti s digitalizací, jako je např. výše uvedený příklad řidiče automobilu nebo dodávky (povolání 8322.2), a vyžadují se pro ně typicky digitální dovednosti, jako je „schopnost řešit problémy spojené s určováním polohy a navigací pomocí nástrojů GPS“ nebo dokonce znalosti, jako je „ochrana dat“.

Další referenční rámce

Další rámce nám také mohou pomoci porozumět rolím a schopnostem, které trh práce očekává od osob pracujících s digitálními technologiemi, především od odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií, ale i od dalších osob, které digitální technologie aktivně využívají.

Rámec elektronických kompetencí (e-CF) obsahuje 41 e-kompetencí, které charakterizují všechny možné typy odborné práce v oblasti ICT a nabízí jednotné označení kompetencí, dovedností a úrovní znalostí v celé Evropě. Odborníci v oblasti ICT mohou působit v pěti hlavních oblastech činností, z nichž každá je spojena se souborem schopností:

  1. Plánování – tvorba konceptů, návrhů nebo rozhodnutí v oblasti systémů ICT.
  2. Budování – vytváření a správa systémů a aplikací;
  3. Provoz – poskytování, podpora, provoz a údržba systémů a infrastruktury;
  4. Vytváření – vytvoření vhodných podmínek pro odborné činnosti související s ICT;
  5. Řízení – zajištění provozu a dostupnosti zdrojů a postupů pro profesionály v oblasti ICT.
Převedení rámce e-CF do praxe

V rámci své práce může odborník na informační a komunikační technologie pracující pro společnost požadovat, aby současná infrastruktura informačních a komunikačních technologií odpovídala zjištěným nebo novým obchodním potřebám (kompetence A.1 Informační systémy a sladění obchodní strategie), a někdy může navrhovat způsoby, jak získat cenné informace z velkého množství hrubých dat pro dosažení obchodních cílů (kompetence D.7. Datová věda a analytika). Pokud je navrženo a pilotováno nové digitální řešení, je třeba, aby odborník na informační a komunikační technologie analyzoval jeho aktuální vlastnosti a zjistil, zda nástroj splňuje to, co bylo požadováno (kompetence B.3. Testování). Aby byla zajištěna kontinuita podnikání, musí odborník na ICT udržovat stávající systémy a sledovat, zda fungují správně a zda stále plní svou funkci (kompetence C.5. Správa systémů nebo E.6. Řízení kvality ICT).

Ve skutečnosti se tyto činnosti vykonávají na určitých úrovních způsobilosti v závislosti na tom, do jaké míry je odborník na informační a komunikační technologie schopen plnit požadované činnosti. Standardizovaný rámec tuto skutečnost odráží. Například k dosažení úrovně 1 odbornosti by odborník na ICT jednoduše měl dodržovat předdefinované postupy pro údržbu operačních systémů. Naproti tomu ke splnění úrovně 5 potřebuje odborník na ICT kompetence v oblasti navrhování technologických řešení na mnohem vyšší úrovni.

Při používání schopností potřebují odborníci v oblasti ICT často uplatnit dovednosti a znalosti, aby dospěli k co nejlepším výsledkům: např. u e-kompetence D.10. Práce s informacemi a znalostmi musí znát “právní předpisy (IPR, GDPR)” (znalost K5) a být schopni převádět/odrážet obchodní chování do strukturovaných informací (dovednost S3).

Z tohoto rámce vycházejí další dokumenty, které jsou vhodné pro definování odborných aktivit v oblasti ICT. Například norma EN16234 –1 dále definuje 30 profesních rolí v oblasti ICT: např. roli DevOps experta, systémového architekta, roli síťového specialisty nebo roli manažera informační bezpečnosti. Každá z těchto 30 rolí má doporučený seznam e-kompetencí s odpovídající úrovní způsobilosti.

E-CF nyní využívají nadnárodní společnosti a velké společnosti v EU, jako je La Poste Italiane, Airbus nebo Tata Steel, a rozšiřuje se i v jiných oblastech, například na akademické půdě a v oblasti vzdělávání. Navíc přibývá příkladů používání, kdy se referenční e-kompetence používají k definování dalších rolí: například (CEN/CENELEC, 2022) definuje profil “autora webového obsahu”, digitální pracovní roli, která je pověřena vytvářením efektivního obsahu pro zpřístupnění, a to jak textového, tak multimediálního, na webových stránkách (viz profil e-CF v tabulce 2 níže).

Tabulka 2. E-CF profil role „autor internetového obsahu“.

Základ normy EN16234 –1 navíc v poslední době umožnil vypracování dalších částí pro přesnější vymezení pracovních míst a dalších doplňujících témat, jako je definice souboru odborných znalostí v oblasti ICT, pokyny pro vypracování učebních osnov ICT pro odborné vzdělávání, etický rámec pro profesi ICT atd.

Poptávka po uchazečích o digitální pracovní místa

Analýza trhu práce je složitá a přesně odhadnout, co se stane v budoucnu, není vždy snadné. Snazší je označit tradiční odbornou pracovní sílu v oblasti informačních a komunikačních technologií. Eurostat pravidelně nabízí statistiky o počtu ICT specialistů v EU v části věnující se lidského kapitálu indexu DESI (Digitální ekonomika a společnost). V roce 2021 bylo v Evropě 9 milionů ICT specialistů, což představuje 4,3 % celkové zaměstnanosti. Ženy zde byly stále do značné míry málo zastoupeny a tvořily méně než 20 % všech pracovníků v oblasti ICT (DESI 2022). Z již zaměstnaných ICT specialistů jich o něco více než polovina (64,5 %) vystudovala informatiku na vysoké škole. To znamená, že je zde velký prostor pro ty, kteří nedosáhli formálního vzdělání, ale disponují specifickým digitálním vzděláním a dovednostmi. Evropské centrum pro rozvoj odborného vzdělávání CEDEFOP odhaduje, že v období 2020-2030 bude v Evropě potřeba přibližně 560 000 ICT techniků a 1 421 000 ICT odborníků. Evropská komise zahájila projekt Digitální kompas, který vychází vstříc této potřebě a předkládá vizi na vysoké úrovni, jak dosáhnout toho, aby se příští desetiletí stalo digitálním a evropským – stanovila si cíl, že do roku 2030 bude v EU 20 milionů odborníků na informační a komunikační technologie.

Tyto údaje jdou ještě hlouběji. EU vypracovala klasifikace práce a referenční rámce, které umožňují pokročilý sběr údajů z trhu práce v mnoha oblastech. Pomocí této společné a úplné terminologie je možné velké množství dat používat díky technologii zpracování přirozeného jazyka a umělé inteligenci. Nástroj OVATE střediska CEDEFOP nabízí podrobné informace o pracovních místech a dovednostech, které zaměstnavatelé poptávají, na základě milionů online inzerátů na pracovní místa (OJA) shromážděných z různých zdrojů (jako jsou soukromé portály s nabídkami práce, portály veřejných služeb zaměstnanosti, personální agentury, online noviny a firemní webové stránky) ve 28 evropských zemích. Všechny informace jsou pak zařazeny do povolání a dovedností podle klasifikace práce ESCO.

Při analýze poptávky po různých skupinách povolání nám pomáhají údaje z aplikace OVATE pro rok 2021 (viz graf níže). Jak ukazuje graf, poptávka po odbornících v oblasti informačních a komunikačních technologií činí 8,2 % a 1,25 % všech online inzerátů na pracovní místa se týkalo techniků v oblasti informačních a komunikačních technologií, což znamená, že více než 10 % všech online inzerátů na pracovní místa v roce 2021 vyžadovalo velkou míru znalostí v oblasti informačních a komunikačních technologií, a tedy i technických dovedností.

Obrázek 1: On-line reklamy na pracovní místa vyžadující v EU v roce 2021 odborníky na informační a komunikační technologie

Obrázek 1. Online inzeráty poptávající ICT specialisty v 1. čtvrtletí 2021 – 4. čtvrtletí 2021 v EU

Údaje získané z Úřadů práce pomáhají pochopit poptávku po digitálních dovednostech ve všech ostatních kategoriích povolání, a to spolu s probíhající digitalizací světa práce.

Obrázek 2. Procentní podíl reklam na pracovní místa zmiňujících každou obecnou digitální dovednost v 1. čtvrtletí 2021–4. čtvrtletí 2021 v EU

Obrázek 2. Podíl inzerátů s uvedením všech základních digitálních dovedností v 1. čtvrtletí 2021 – 4. čtvrtletí 2021 v EU

Jak ukazuje graf 2, u většiny pracovních míst jsou vyžadovány základní digitální dovednosti, přičemž za nejžádanější jsou považovány kompetence jako “práce s počítačem”, základní znalosti “ICT” a “informační dovednosti”. Objevují se také zmínky o konkrétnějších dovednostech (poptávaných v menší míře), jako je schopnost používat digitální technologie ke spolupráci a produktivitě nebo schopnost nastavovat či programovat počítačové systémy (viz níže uvedený obrázek 3, Procento inzerátů na pracovní pozice zmiňujících jednotlivé konkrétní digitální dovednosti v 1. čtvrtletí 2021 – 4. čtvrtletí 2021 v EU).

Obrázek 3. Procentní podíl reklam na pracovní místa zmiňujících každou konkrétní digitální dovednost v prvním čtvrtletí 2021–4. čtvrtletí 2021 v EU

Obrázek 3. Procento pracovních inzerátů uvádějících různé digitální dovednosti v 1. čtvrtletí 2021 – 4. čtvrtletí 2021 v EU

Sledování všech digitálních profesních činností není tak snadné, zejména chceme-li zohlednit také pracovníky na volné noze, osoby pracující tzv. na klíč a externí pracovníky. Nicméně jedna zajímavá předběžná studie Kassiho a kol. z roku 2021 však odhaduje, že v současné době pracuje v těchto sférách 5 milionů profesionálů na plný úvazek a 19 milionů pracovníků se věnuje tzv. práci “na klíč”. Navíc pandemie COVID-19 v Evropě nejen urychlila digitalizaci povolání – zvýšila také zájem lidí o práci digitálních nomádů, tj. o práci na dálku, kterou lze vykonávat výhradně online (Nagel, 2020). 

Pohled na budoucnost práce a digitální desetiletí EU

Digitální vlna, kterou v Evropě odstartovala pandemie COVID-19, odhalila potřebu osvojit si základní i pokročilé dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií, a tím si udržet konkurenceschopnost na neustále se měnícím trhu práce. Předpovědi zaměstnanosti v oblasti IT potvrzují, že poptávka po IT dovednostech zůstává a bude i v příštích letech velmi silná (Martin Sundblad a Marianne Kolding, 2022). Ostatně rychlý rozvoj technologií bude znamenat i změny ve skladbě dovedností pro pracovní pozice v oblasti ICT. Mnoho pracovních míst, která budou zaměstnavatelé potřebovat obsadit do roku 2030, si vyžádá vyšší úroveň digitálních dovedností (McKinsey &Co, 2020). V případě dalších skupin digitálních pracovních míst je perspektiva s horizontem roku 2030 podobná (McKinsey & Company, 2017). 

Nejnovější simulace Monte Carlo (Codagnone et al., 2021) dokládá, že bez významných investic do digitálních znalostí, jejich prohlubování a rekvalifikace Evropa nedosáhne cílů Digitálního desetiletí, aby 80 % občanů EU dosáhlo alespoň základních digitálních dovedností, a nedosáhne ani cíle 20 milionů odborníků na informační a komunikační technologie do roku 2030. Simulace naopak počítá s tím, že do roku 2030 bude mít základní digitální znalosti pouze 64 % Evropanů (o 16 % méně, než je cíl) a zaměstnáno bude pouze 13,3 milionu odborníků na ICT, což je o 6,7 milionu méně, než je cíl (EIT Digital, 2022).

Svůj podíl na této změně má i automatizace: digitální technologie se vyvíjejí rychlým tempem a úkoly a činnosti průměrného pracovníka se v budoucnu určitě změní. Jak? To závisí na tom, co se stane. Zpráva společnosti McKinsey &Co (2017) odhaduje, že v závislosti na rychlosti rozšiřování informačních a komunikačních technologií a nových technologií by do roku 2030 mohlo být celosvětově automatizováno až 30 % odpracovaných hodin. V souvislosti s tím je třeba rychle doplnit potřebné znalosti, aby se současná situace změnila.  

Nabídka a poptávka po digitálních dovednostech prudce narůstá, a proto je třeba nabídnout zaměstnancům školení a aktivní pomoc, aby si mohli prohloubit své stávající znalosti nebo získat nové. Evropské podniky a organizace by měly klást velký důraz na rekvalifikaci svých zaměstnanců a přilákání nové talentované pracovní síly. Je třeba rozšířit možnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti digitálních znalostí a dovedností a zapojit do nich všechny zúčastněné strany v oblasti digitálních dovedností a pracovních míst. A to není vše: vzdělávání a systémy odborné přípravy hrají klíčovou roli při vytváření “nové generace pracovní síly” (Accenture, 2021) a mohou pomoci překlenout propast mezi současnou nabídkou vzdělávání a schopnostmi, které trh práce poptává a hledá.

Obrázky: CC BY SA

⚠ Disclaimer: Text byl automaticky přeložen z evropské platformy Digital Skills and Jobs. Pokud jste v textu našli chyby, obraťte se, prosím, na digikoalice@npi.cz

Líbil se Vám náš článek? Podělte se o něm se světem