Základní informace o publikaci
| Oblast vzdělávání a rozvoje: | Interdisciplinární programy a kvalifikace zahrnující informační a komunikační technologie (IKT) |
|---|---|
| Téma: | Umělá inteligence, Digitální dovednosti |
| Cílová skupina: | Digitální dovednosti pro pracovní sílu Digitální dovednosti pro ICT odborníky Digitální dovednosti ve vzdělávání |
| Úroveň digitálních dovedností: | Základní, Střední, Pokročilá, Odborník na digitální technologie |
| Druh iniciativy: | Mezinárodní iniciativa |
| Druh publikace: | Obecné pokyny, Pracovní dokument |
| Geografický rozsah: | Evropská unie |
O publikaci
Skupina odborníků Evropské komise pro hospodářský a společenský dopad výzkumu a inovací (ESIR) při několika příležitostech podpořila cíl prosazovat systémovou průmyslovou transformaci, která jde nad rámec prohlubování digitálních technologií v průmyslu, s cílem přijmout odolné udržitelné paradigma zaměřené na člověka. Přístup „Průmysl 5.0“, který ještě zdaleka není všeobecně uznáván, je klíčem k budoucnosti evropského hospodářství a je tolik potřebným krokem k zajištění toho, aby se průmysl stal spíše protagonistou než pasivním faktorem transformace. V tomto dokumentu se ESIR konkrétně zabývá průsečíkem mezi průmyslovou transformací a budoucností práce.
Budoucnost práce prochází dokonalou bouří, která se skládá ze stále varovnějších příznaků přesunu pracovních sil a nedostatku kvalifikovaných pracovníků a stejně znepokojivých tendencí odmítat narušení trhu práce jako méně důležité než jiné vznikající problémy, včetně těch, které se týkají hospodářské konkurenceschopnosti a strategické autonomie. Ve stručnosti ESIR odstraňuje řadu rozměrů diskuse o budoucnosti práce a začleňuje je do kontextu stávajících průmyslových a inovačních politik EU. Výzkum se zaměřuje zejména na diskusi o průmyslové transformaci z pohledu Průmyslu 5.0.
V oddíle 1 stručného dokumentu se uvádí, že referenční paradigma pro průmyslovou transformaci, tzv. Průmysl 4.0, dostatečně nezohledňuje rozměr pracovních míst a dovedností, jakož i související společenské dopady; a že stejně tak stávající důraz na „čisté nulové emise“ neklade dostatečný důraz na nouzovou situaci v oblasti pracovních míst. Nařízení ESIR proto navrhuje, aby EU přijala komplexní strategii pro Průmysl 5.0 zaměřenou na to, aby se systémová průmyslová transformace stala hybnou silou budoucí odolnosti a udržitelnosti, a nikoli překážkou na cestě k prosperující budoucnosti. Přístup Průmyslu 5.0 musí zahrnovat budoucnost práce jako zásadní rozměr budoucího udržitelného rozvoje, a to na stejné úrovni jako ostatní základní cíle, jako je ochrana klimatu a biologické rozmanitosti a obecněji zajištění dlouhodobé odolnosti. Navrhujeme rovněž, aby byl tento přístup doprovázen strategickým výhledem a mapováním horizontu, a to vzhledem k nejistotě spojené s vývojem průmyslu (a práce) v nadcházejících letech. Je třeba připomenout, že dlouhodobá budoucnost práce s sebou nese příliš mnoho nejistot, pokud jde o jakoukoli bezpečnou prognózu.
Oddíl 2 navrhuje postupný přístup k začleňování pracovních míst do průmyslové politiky EU, a to jak na úrovni EU, tak na regionální úrovni, a to na základě prognostického a zpětného sledování. Tento přístup by tvůrcům politik pomohl posoudit klíčové otázky, jako jsou:
- „Co bude budoucnost“ nebo lepší: jaké alternativní budoucnosti se mohou objevit s různými důsledky pro budoucnost práce a jak zohlednit zvýšenou nejistotu a vícerizikový svět při plánování budoucnosti práce;
- „Jaká pracovní místa“ se v Evropě objeví, pokud jde o kvantitu, kvalitu a specializaci; a pokud
- „Jaké dovednosti“ budou zapotřebí, zejména pokud bude přijat přístup k digitální transformaci zaměřený na člověka, který bude vyžadovat doplňkovost mezi lidmi a stroji a přednost těchto dovedností před stroji.
To nás povede k tomu, že se přestane klást tradiční důraz na “STEM” a kódování a začne se více uznávat kritické myšlení, sociální a měkké dovednosti, jakož i znalosti v dané oblasti, kreativita a představivost jako charakteristické rysy budoucích lidských povolání. ESIR rovněž navrhuje metodiky pro zmapování relativní technologické specializace Evropy a potenciálu pro vytváření budoucích pracovních míst, a to způsobem, který zohledňuje i regionální specifika území EU; a argumentuje ve prospěch začlenění vytváření “dobrých pracovních míst” do všech politik EU.
Souhrnně lze říci, že EU v současné době nemá komplexní strategii pro systémovou transformaci hospodářství, která by odpovídajícím způsobem zohledňovala kvantitu a kvalitu budoucích pracovních míst. Slibným krokem je nedávné zahájení aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi a ad hoc „akademických akademií“ s cílem vytvořit nezbytné dovednosti; ani tento vítaný krok však nepřiznává dostatečnou důležitost otázce vytváření pracovních míst a rozvoje dovedností. Kromě toho se zdá, že ambice Evropy stát se světovou destinací ekologických investic, která by zase umožnila vytváření nových pracovních míst, byla zmařena oživením průmyslové politiky v konkurenčních destinacích, jako jsou Spojené státy, kde několik politických opatření (zejména zákon o snížení inflace) přitahuje investice do čisté energie s příslibem daňových úlev a poměrně nižší regulační zátěží.