Mgr. et Mgr. Anna Pospíšilová, Ph.D. v článku reflektuje změny ve školství způsobené koronavirovou epidemií a zároveň nastiňuje možnosti distančního vzdělávání v současné době.
Epidemie koronaviru přinesla mnoho změn do školství a učitelé mají za povinnost vzdělávat žáky, se kterými se nemohou setkávat. To přináší nové situace, které jsme si dříve neuměli představit. Ráda bych proto podnítila veřejnou debatu o možnostech distančního vzdělávání.
Domnívám se, že využití různých možností distančního vzdělávání zvyšuje pravděpodobnost, že se žáci do distanční výuky zapojí, budou se učit a dosahovat svých vzdělávacích cílů.
Ve školách v běžné výuce se učitelé snaží o individualizaci vzdělávání vzhledem k potřebám jednotlivých žáků. Usilují o to, aby všichni žáci mohli dosahovat svých vzdělávacích cílů, i když jim vyhovují různé cesty. Pro žáky tedy volí různé učební činnosti, kterými „se učí“.
Omezení on-line hodin
Množství cest, které nabízí distanční vzdělávání, se zdá být v současné době zaměřeno na on-line synchronní výuku s využitím interaktivních aplikací, takzvané „on-line hodiny“. Ta však není jedinou cestou, jak se mohou žáci mimo školu učit.
Mnoho škol se snaží o překlopení výuky do on-line prostoru v reálném čase podle původně plánovaného rozvrhu s plným počtem účastníků. Snahou je, aby skupina pracovala ve stejný čas na stejném virtuálním místě na stejném/podobném úkolu. Odborníci na distanční vzdělávání před takovou variantou ale varují, protože vede k přetěžování žáků i učitelů.
Jedním problémem je, že žáci i učitelé se musí v on-line hodinách vypořádávat s řadou úkolů, na které nebyli nachystaní, neučili se jim, a které pro ně nejsou komfortní. Učitelé, i přes velmi náročnou přípravu, nedokáží některých vzdělávacích cílů u svých žáků takto dosahovat. Žáci i učitelé jsou vyčerpaní sezením u obrazovek, administrativními úkoly i pouhou účasti ve všech neučebních činnostech, které tato situace ze své podstaty obsahuje (instalace aplikací, správa hesel a přihlašování, výpadky internetu, nefungování mikrofonů, kamer, frustrace z nejistoty kdy, kde v on-line prostoru mají být apod.).
Dalším omezením on-line hodin je skutečnost, že komunikace přes obrazovku výrazně omezuje dorozumívací prostředky, které během obvyklé výuky učitelé a žáci společně využívají. Učitelé nemohou číst míru porozumění, psychické pohody nebo únavy z postoje žáků a jejich chování. Nemohou přizpůsobit aktuální učební činnosti potřebám žákovské skupiny. Žákům v porozumění nemohou pomoci učitelova gesta, intonace, postoj apod. Vzájemně vidí pouze obličeje a do nich se obě strany snaží vměstnat vše, co v danou chvíli prožívají a chtějí druhým sdělit. Vzájemné neporozumění je tedy velmi časté a pro všechny frustrující. Z podstaty situace není možné, aby učitel pracoval s třídou ve virtuálním prostoru stejně, jako se třídou fyzicky přítomnou v jedné místnosti.
Omezené možnosti on-line hodin vedou k tomu, že žáci často po uplynutí hodiny dostávají od učitelů více úkolů, než po běžné hodině, neboť (z podstaty situace), nebylo možné splnit tolik učebních činností žáků, kolik je pedagog ve standardní výuce zvyklý. Žáci tedy školou (učením i ostatními činnostmi s tím spojenými) tráví mnohem větší množství času, než obvykle.
Za běžného provozu mají pedagogové i rodiče přehled o tom, kolik času děti tráví sezením u obrazovek, tento čas se snaží ohraničovat a vést je k jiným „reálným“ činnostem. Oproti tomu nyní žáky vedou k násobně většímu objemu času u obrazovek (není neobvyklé, že on-line hodiny a úkoly na počítači trvají žákům v některé dny šest až osm hodin denně). Následně se rodiče a pedagogové potýkají s demotivací žáků, bolestmi očí, hlavy, zad atd.
Současná situace je už tak pro žáky velmi těžká, protože pro svůj zdravý psychický a sociální vývoj potřebují kontakt s vrstevníky a jinými než rodičovskými autoritami. Žáci potřebují mít vliv na svůj život, jeho organizaci, prostor pro své zájmy atd. Více individualizovaný přístup v distančním vzdělávání by jim pomohl tyto důležité vývojové potřeby realizovat.
On-line výuka představuje větší zátěž pro rodiny
Zdá se, že s větším množstvím on-line hodin mají dobré zkušenosti rodiny mladších dětí, ve kterých je jeden z dospělých schopen plně pomáhat s administrací jednomu dítěti, nebo ty, které mají pro každého člena rodiny pracujícího z domova jednu místnost, velmi kvalitní připojení, studijně orientované děti a nejmladšímu žákovi v rodině není méně než dvanáct let.
Pro rodiče žáků, kteří nejsou schopni samostudia, se jedná o velmi vypjatou a náročnou situaci. Do hry vstupuje jejich osobní nasazení v on-line žákovském prostoru (práce osobního asistenta či sekretářky), vedení přímé učební činnosti (žáci mají během on-line hodin těžkosti s porozuměním učiteli, přeslechnutím zadání, nejistotou co, kde, jak mají plnit). K tomu se přidává odevzdávání úkolů pedagogům (také probíhá on-line), 24hodinová péče o všechny děti v domácnosti, vaření, péče o domácnost (je toho více, když děti domov neopouští), snaha o udržení vlastní práce, péče o starší či nemocné členy rodiny, ekonomická starosti atd.
V životě některých rodin jsou momenty, kdy vzniká prostor pro učební činnosti jednotlivých dětí, kterým se může dospělý individuálně věnovat. Možnost vlastního výběru učebního času pomáhá významně k dosahování učebních cílů žáků. Též znalost cíle vzdělávání a možný výběr aktivit, kterými vzdělávání probíhá (video, kniha, procházka s ukázkou) podporuje možnost rodiny zprostředkovat žákům učební činnosti.
Ve škole učitelé usilují o individuální přístup k žákům a nyní je potřeba, aby usilovali i o individuální přístup k jednotlivým rodinám, jakožto systému, který vzdělávání zprostředkovává. On-line hodiny mohou být pro některé rodiny vhodné, ale pro jiné ne.
V současné situaci je otázkou, kdo žáky vzdělává, kdo by je měl hodnotit a na kom leží odpovědnost za jejich vzdělávání. Zda jsou to rodiče, pracující se žáky dle pokynů učitele, nebo sami žáci pracující dle pokynů učitele, či žáci pracující dle pokynů učitele se stálou podporou rodičů…
Využívejme více možností distanční výuky
Ze zkušeností etablovaných on-line kurzů známe fungující systémy, ve kterých se žáci učí a dosahují pokroku ve svém vzdělávání. Společným znakem úspěšných kurzů je kombinace on-line a ne-on-line aktivit. Příkladem může být on-line kurz, ve kterém žáci dostávají jednou týdně ve své složce přístup k probírané látce (cíle vzdělávání, výklad) a úkolům, které mají během následujícího týdne splnit. Pro daný týden složka obsahuje dvě videa s výkladem po cca 3-5 minutách, pět stran textu s výkladem, tři až pět cvičení a zadání dvou úkolů, které je žák povinen odevzdat a jsou hodnoceny. Během týdne mají žáci možnost se spojit s učitelem a na on-line hodině se zeptat na co potřebují, nechat si látku dovysvětlit apod. Pracovat s ostatními materiály mohou kdykoli a videa mohou shlédnout opakovaně. Odevzdané úkoly učitel žákům okomentuje a oni je mohou dle jeho pokynů pozměnit a získat lepší hodnocení (učitel vede žáky k jejich vlastnímu učení). Ekvivalentem pro české základní školy by mohla být výuková videa a individuální konzultace s učiteli.
Mezi distanční metody krom on-line hodin patří například i možnost učením se reálnými činnostmi, čtení knih, práce s učebnicemi, sešity a pracovními sešity, individuální konzultace (např. telefon, video hovor atd.), e-mailová komunikace, nástěnky v on-line prostoru, výuková videa, filmy apod.
Když budeme využívat více možností, které distanční vzdělávání nabízí, budou se žáci moci učit pomocí těch, které jsou pro ně v jejich rodinné situaci dosažitelné a vzhledem k jejich osobním dispozicím nejefektivnější.
- Zdroj: MŠMT Metodika pro vzdělávání distančním způsobem. Dostupné na: https://www.msmt.cz/metodika-pro-distancni-vzdelavani.
Autorka textu: Mgr. et Mgr. Anna Pospíšilová, Ph.D., katedra učitelství HTF UK, tel. 608 481 439, anna.pospisilova@htf.cuni.cz
Text je v plném znění převzatý od jeho autorky Anny Pospíšilové, nemusí tak vyjadřovat názor DigiKoalice, Národního pedagogického institutu ani Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Líbil se Vám náš článek? Podělte se o něm se světem