Seriál inspirativních žen v kódování: Vera Molnár a Angela Ruiz Robles

Autor: DigiKoalice, Code Week Publikováno: 22. února 2023 22.02.2023

Vera Molnár

Umělkyně a průkopnice Vera Molnár, narozená v roce 1929 v Budapešti v Maďarsku, známá také jako “velká dáma digitálního umění”, byla první umělkyní, která začala používat počítače jako médium v umělecké praxi a svými inovativními přístupy inspirovala další generace.

Molnár byla vzdělána jako tradiční umělkyně, studovala malbu, estetiku a dějiny umění na budapešťské Vysoké škole výtvarných umění. Po přestěhování do Paříže v roce 1947 začala experimentovat s minimálními, nepředmětnými vzory a ručními kompozicemi.

Později definovala “machine imaginaire”, počítač, který měl schopnost vytvářet (série) obrazů na základě předem daných kompozičních pravidel, čímž položila základy algoritmické umělecké tvorby založené na estetických principech.

V roce 1960 Molnár spoluzaložila v Paříži Výzkumnou skupinu pro výtvarné umění (“Groupe de Recherche d’art Visuel”; zkráceně “G.R.A.V.”), skupinu, která zkoumá kolaborativní přístupy k mechanickému a kinetickému umění využívajícímu geometrické formy.

Zásadním impulsem v umělecké tvorbě Very Molnár bylo získání přístupu k počítači v pařížské výzkumné laboratoři v roce 1968. Od té doby byly v její umělecké praxi počítače hlavním uměleckým prostředkem. Začala používat software jako prostředek k vytváření složitých variabilních vzorů a sekvencí, úpravě forem, linií a barevných hodnot. To jí umožnilo zkoumat nekonečné variace jejích uměleckých děl.

Milníkem byl vývoj softwaru “MolnArt”, který vytvořila spolu se svým manželem a který byl napsán v programovacím jazyce FORTRAN. Umožňuje “systematické obrazové experimentování” (francouzsky “expérimentation picturale systematique”).

Já dělám náčrty a on vytváří geometrické řezy. Paradoxně je to lepší, je to blíž tomu, co si představuji.

Podle Very Molnár může počítačové umění kompenzovat lidská omezení, jako je nedostatek času a vizuální ostrost, pokud jde o adekvátní zobrazení myšlenek. Díla Very Molnár byla představena na různých významných výstavách, například v MOMA v New Yorku, Grand-Palais v Paříži a Victoria & Albert Museum v Londýně. Její práce byla mnohokrát oceněna: V roce 2005 se stala první držitelkou ceny D.velop Digital Art Award, v roce 2005 byla ve Francii jmenována Rytířem umění a literatury a v roce 2011 obdržela Řád za zásluhy Maďarské republiky.


Angela Ruiz Robles

Španělská učitelka, která ve své třídě zavedla mechanickou verzi moderní elektronické knihy. Psal se rok 1949, když první počítače měly velikost obývacího pokoje. 

Angela Ruiz Roblesová se narodila v roce 1895. Svou učitelskou kariéru zahájila brzy, v roce 1915, na stejné střední škole, kde absolvovala i své vysokoškolské vzdělání – na učitelském ústavu v Leónu.

V roce 1918 Angela přijala nové místo učitelky ve městě Santa Eugenia de Mandía, kde se proslavila svou upřímnou snahou pomáhat svým studentům i mimo vyučovací hodiny a navštěvovala studenty se speciálními potřebami doma, aby jim poskytla další podporu. 

O deset let později, v roce 1928, se Angela přestěhovala do Ferolu, kde založila Academii Elmaca, pojmenovanou po jejích třech dcerách: Elena, Elvíra a Maria del Carmen. Chtěla pomoci své komunitě, a proto se v roce 1934 stala ředitelkou Escuela Nacional de Niñas del Hospicio, instituce, jejímž cílem bylo pomoci opuštěným dívkám začlenit se do společnosti.

O několik let později, v letech 1938-1946, Angela napsala a vydala asi 16 knih, například: “Kompendium kastilského pravopisu”, “Kastilský pravopis” (zkrácený) a “Moderní zkrácený martinský těsnopis”. V tomto období, v roce 1944, Angela také zahájila svůj projekt Vědecko-gramatického atlasu, jehož cílem bylo vyučovat španělskou gramatiku a zviditelnit Španělsko po celém světě. 

Vedena touhou pomoci svým studentům chtěla přijít s něčím interaktivnějším, něčím, co by podnítilo fantazii studentů a zároveň snížilo váhu učebnic, které denně nosili do školy. 

Angela přišla s přístrojem, který se skládal z kotoučů s textem a ilustracemi umístěnými pod lupou zarámovanou ve skle a obsahujícími vyobrazení jednotlivých témat. Součástí bylo také světlo pro čtení ve tmě. Byl nazván “Enciclopedia Mecánica”, byl patentován v roce 1949 a byl považován za prvního mechanického předchůdce elektronické knihy. 

Na další vývoj jejího prototypu se však nedostávalo finančních prostředků, a tak deset let po prvním pokusu podala patent na nové zařízení, které se používalo při čtení a revizi, a to pomocí rolí filmu, které se mohly měnit v závislosti na tématu. Ani tentokrát se jí nepodařilo získat finanční prostředky na další vývoj, ačkoli o její vynález projevili zájem ve Spojených státech.

Angela Ruizová zemřela v roce 1975, její úspěchy byly oceněny až v roce 2013, kdy španělské ministerstvo školství a ministerstvo hospodářství vydalo knihu o Ángele Ruiz Roblesové a jejím vynálezu elektronické knihy.

Až budete příště číst  elektronickou knihu – e-book, vzpomeňte si na to, že vše začalo nápadem učitelky, která milovala svou práci a ráda žákům představovala nové věci. 


Zdroje:

Článek je syntézou dvou článků, které vznikly pro blog Code Week. Do češtiny nechala přeložit DigiKoalice. Originály najdete na stránkách zde a zde.