O strategii

„Digitální Česko“ je souborem koncepcí a implementačních plánů zajišťujících předpoklady dlouhodobé prosperity České republiky v prostředí probíhající digitální revoluce. Jeho náplň je možné definovat pojmem: Strategie koordinované a komplexní digitalizace České republiky 2018+.

“Digitální Česko” zastřešuje tři hlavní pilíře (dílčí koncepce / strategie), které tvoří jeden logický celek s velkým počtem vnitřních vazeb, ale zároveň ve struktuře reflektují zacílení na různé příjemce a rovněž odlišnosti dané současným legislativním vymezením:

  1. Česko v digitální Evropě
  2. Informační koncepce České republiky, (Digitální veřejná správa)
  3. Koncepce Digitální ekonomika a společnost

Hlavním důvodem rozdělení materiálu do tří pilířů / dílčích koncepcí je pojmutí všech oblastí, které tvoří předpoklad k úspěšné digitalizaci České Republiky.

Provazba strategie Digitální Česko na vzdělávání:

Vzdělávání je ve struktuře strategie Digitální Česko v sekci 03: Hlavní cíle koncepce „Digitální ekonomika a společnost“. Konkrétně v cíli 3: Připravenost občanů na změny trhu práce, vzdělávání a rozvoj digitálních dovedností. Ten je popsán takto:

Obsahem cíle je potřeba rozvíjet relevantní schopnosti a vědomosti členů společnosti a vytvářet moderní trh práce s vysokými standardy. Klíčový je rozvoj takzvaných „digitálních dovedností “občanů, a to i v roli spotřebitel ů, jejichž práva jsou platná a aktuální i v digitální době a kteří o svých právech vědí a jsou motivováni jejich dodržování; vymáhat. Jedině tak zajistíme, aby rozvoj a ekonomický růst v této oblasti byl inkluzivní a přinášel vyšší stabilitu společnosti.

Součástí dílčích cílů jsou i opatření prevence a zmírnění negativních dopadů digitalizace a tzv. čtvrté průmyslové revoluce jak na ty občany, kteří jejich možností užívají, dále na ty, kteří jich užívají nadměrně nebo jsou na nich závislí, tak zvláště na ty, u nichž může dojít k vyloučení a vzniku nových typů menšin. Je třeba zvýšit schopnost obyvatel země podílet se na digitální ekonomice, na využívání jejích přínosů a také schopnost odolávat negativním dopadům.

Jedním z hlavních dopadů digitální ekonomiky, a především trendů automatizace, robotizace a umělé inteligence je proměna trhu práce očekávaná nejen v průmyslu či stavebnictví, ale i ve službách. A to jak z hlediska vytvoření nebo zániku různých profesí, tak i způsobu, jak bude práce vykonávaná a organizovaná. Nejde přitom jen o zmírnění negativních dopadů, ale i nově vznikající příležitosti, např. vyrovnávání nedostatku pracovních sil. V důsledku čtvrté průmyslové revoluce lze očekávat i výrazné změny v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti. Nové formy pracovních úvazků, nebo zprostředkování práce budou mít významný dopad z hlediska sociálního zabezpečení, zdanění, vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, ochrany zdraví či souladu rodinného a pracovního života. Zároveň dojde k vytvoření nových typů pracovních míst, spojených právě s těmito strukturálními změnami.

Proto je v této oblasti důležitá role státu jakožto aktéra, zajišťujícího soulad jednotlivých politik a ve výsledku zachování sociálního smíru. Důležité je přitom zapojení všech partnerů v rámci tripartity. Klíčová je hlavně modernizace počátečního vzdělávání, podpora dalšího vzdělávání a cílených rekvalifikací, nastavení podmínek na trhu práce a sociální politiky státu.