O příkladu

Projekt NPO 3.1 DIGI zajistil v Česku v letech 2022-2025 celostátní systém bezplatného profesního vzdělávání a metodické podpory, který pomáhal základním a středním školám zavádět novou informatiku a rozvíjet digitální kompetence žáků napříč vyučovacími předměty. 

Učitelé, vedení škol a školní koordinátoři si mohli vybírat mezi krátkými online kurzy, dlouhodobějšími kombinovanými programy, webináři, školeními pro celé pedagogické sbory, individuálními konzultacemi a setkáními zaměřenými na sdílení zkušeností. Od roku 2022 do prosince 2025 projekt podpořil 4 943 škol, proškolil 48 063 zástupců škol a poskytl 1 968 konzultací k digitální infrastruktuře. (Digitalizace ve vzdělávání) 

Přidanou hodnotou iniciativy bylo propojení kurikulární reformy, dalšího vzdělávání učitelů, praktických metodických materiálů, regionální podpory a vzájemného učení mezi školami. Tento model lze přizpůsobit také jiným zemím, které zavádějí digitální kurikulum nebo potřebují systematicky rozvíjet digitální kompetence pedagogů. 

Od změny kurikula k podpoře každodenní výuky 

Projekt NPO 3.1 DIGI – Podpora škol v kontextu digitalizace realizoval Národní pedagogický institut České republiky na základě výzvy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt byl zahájen 1. ledna 2022 a financován z Národního plánu obnovy, komponenty 3.1 Inovace ve vzdělávání v kontextu digitalizace. Celková alokace projektu činila 385 milionů Kč. (Edu.cz) 

Iniciativa reagovala na změnu českých rámcových vzdělávacích programů v digitální oblasti. Do kurikula byla zavedena nová klíčová digitální kompetence, která má být rozvíjena napříč vzdělávacími oblastmi. Původní pojetí ICT současně nahradila nově koncipovaná informatika, zaměřená například na práci s daty, modelování, algoritmizaci, programování, informační systémy a porozumění principům digitálních technologií. (Edu.cz) 

Změna se proto netýkala pouze učitelů informatiky. Digitální kompetence žáků měli začít cíleně rozvíjet také učitelé jazyků, matematiky, přírodovědných, společenskovědních, uměleckých a odborných předmětů. Vedení škol zároveň potřebovalo upravit školní vzdělávací programy, rozdělit odpovědnost mezi jednotlivé předměty a vytvořit podmínky pro smysluplné a bezpečné používání technologií. 

Průzkum Národního pedagogického institutu ukazoval, že školy změnu většinou přijímaly pozitivně, ale potřebovaly podporu. Dvě pětiny oslovených zástupců vedení škol využily konzultace nebo vzdělávání, které jim NPI ČR při zavádění změn poskytovalo. Učitelé současně uváděli jako jednu z překážek zavádění digitálních technologií do výuky nedostatek času a energie potřebné k seznamování s novými technologiemi. 

Vzdělávání podle role a potřeb účastníků 

Silnou stránkou projektu bylo portfolio různě dlouhých a různě zaměřených vzdělávacích formátů. Školy nemusely absolvovat jeden standardizovaný program, ale mohly kombinovat podporu podle své připravenosti, konkrétního problému a profesní role účastníků. 

Dlouhé kurzy pro učitele informatiky spojovaly e-learning s praktickými workshopy. Jejich cílem bylo vytvořit ucelené porozumění informatickému myšlení a hlavním oblastem nové informatiky. 

Krátké kurzy pro učitele informatiky, realizované převážně online, se zaměřovaly na konkrétní témata nebo nástroje. Učitelé se mohli věnovat například práci s daty, algoritmizaci, programování, robotice nebo informačním systémům. 

Dlouhé oborové kurzy pro rozvoj digitálních kompetencí byly určeny učitelům jiných předmětů. Kombinovaly e-learning a workshop a ukazovaly, jak digitální kompetence začlenit do výuky konkrétního oboru. 

Krátké oborové kurzy nabízely prakticky zaměřená témata, která bylo možné rychle převést do vyučování. Patřila mezi ně například práce s digitálními zdroji, vizualizace dat, multimediální tvorba, digitální mapy, online nástroje, umělá inteligence nebo bezpečné používání technologií. 

Samostatné kurzy a školení byly určeny ředitelům, ICT koordinátorům a koordinátorům změn školních vzdělávacích programů. Zaměřovaly se na porozumění kurikulární změně a její řízení na úrovni celé školy. 

Podpora celého pedagogického sboru 

Jedním z nejúspěšnějších a nejefektivnějším formátů byl  Workshop pro sborovny, který přinášel vzdělávání přímo do konkrétní školy. Specializovaný lektor pracoval s celým pedagogickým sborem a pomáhal mu porozumět nové informatice, digitálním kompetencím a jejich promítnutí do školního vzdělávacího programu. 

Do této nabídky patřily například DIGI-SBOROVNY a KYBER-SBOROVNY. Jejich význam spočíval v tom, že se digitalizace nestávala úkolem jediného učitele informatiky nebo ICT koordinátora, ale společným tématem celé školy. (Národní pedagogický institut České republiky) 

Školy mohly využívat také opakované individuální konzultace zaměřené na úpravy školního vzdělávacího programu a zavádění nové výuky. Konzultant se předem seznamoval se situací školy, aby mohl doporučení přizpůsobit jejím podmínkám, velikosti a dosavadnímu přístupu k digitálnímu vzdělávání. 

Profesní učení založené na sdílení zkušeností 

Projekt doplnil tradiční vzdělávací kurzy formáty založenými na vzájemném učení pedagogů. 

DIGIplovárny vytvářely převážně online prostředí pro moderovanou diskusi, výměnu zkušeností a reflexi. Vznikaly plovárny zaměřené například na dějepis, cizí jazyky, chemii, fyziku, práci s myšlenkovými mapami nebo umělou inteligenci ve výuce. Účastníci nebyli pouze posluchači, ale aktivně sdíleli vlastní zkušenosti a výukové aktivity. (Moje Edu) 

DIGIakce umožňovaly školám a dalším vzdělávacím organizacím představovat příklady vlastní praxe učitelům z okolí. Jejich program často kombinoval ukázky výuky, praktické vyzkoušení technologií, reflexi jejich pedagogického přínosu a diskusi o konkrétních situacích ve škole. (Moje Edu) 

Tím projekt podporoval vznik profesních učících se komunit a šíření postupů, které již byly ověřeny v reálném školním prostředí. 

Jednotný přístup k nabídce a metodickým materiálům 

Vzdělávací programy byly zpřístupňovány prostřednictvím portálu MojeEdu. Učitelé zde mohli vyhledávat nabídku podle tématu, cílové skupiny, vzdělávacího stupně nebo způsobu realizace. 

Projekt současně rozvíjel web Digitalizace ve vzdělávání, který soustředil informace o kurikulární změně, metodické materiály, výukové náměty, záznamy webinářů, podcasty, příklady dobré praxe a další zdroje. 

Díky propojení vzdělávacích programů a obsahových platforem se učitel mohl přesunout od základního vysvětlení reformy ke kurzu a následně ke konkrétnímu materiálu využitelnému ve výuce. Vytvoření jednotného digitálního ekosystému pro vzdělávací obsah bylo jednou ze tří hlavních aktivit projektu. (Edu.cz) 

Výsledky a dopad 

Od zahájení projektu v roce 2022 do prosince 2025 bylo podpořeno: 

  • 4 943 škol, 
  • 48 063 zástupců škol prostřednictvím vzdělávacích aktivit, 

Podrobnější evaluační data dostupná k 30. červnu 2025 ukazovala, že do vzdělávání se napříč regiony zapojilo přibližně 91 % sledovaných škol. Projekt přitom původně plánoval zasáhnout 3 370 škol a 10 400 účastníků, takže oba stanovené indikátory byly výrazně překonány. 

Nejčastější volbou byly krátké kurzy, které využili účastníci přibližně ze tří čtvrtin zapojených škol. V krátkých kurzech zaměřených na digitální kompetence strávila průměrná zapojená škola 18,7 hodiny a v krátkých kurzech zaměřených na novou informatiku 17 hodin. Účast v dlouhých kurzech představovala v průměru více než 30 hodin na školu. 

Největší průměrný časový rozsah vykázal formát Workshop pro sborovny. Tento formát však využilo jen přibližně 15 % zapojených škol, což ukazuje jeho větší organizační náročnost ve srovnání s dostupnějšími krátkými online kurzy. 

Co podle evaluace fungovalo 

Kvalitativní případové studie ukázaly, že učitelé oceňovali prezenční i online vzdělávání, pokud bylo praktické a odpovídalo školní realitě. Za největší přínos označovali konkrétní výukové zdroje, programy, technologie a aktivity, které mohli využít bezprostředně po absolvování kurzu. 

Důležitá byla také možnost vyzkoušet si nástroje a metody v bezpečném prostředí a následně se vracet k záznamům webinářů, pracovním listům, brožurám a dalším materiálům. 

Evaluace současně identifikovala oblasti pro zlepšení. Hůře byly hodnoceny příliš obecné nebo převážně teoretické kurzy a případy, kdy lektor neměl dostatečný kontakt se současnou školní praxí. Samotné sdílení zkušeností bez jasného odborného vstupu některým účastníkům nestačilo. 

Zjištění rovněž ukázala, že dopad vzdělávání závisel na pedagogickém vedení školy. Pokud účast na kurzech nebyla součástí promyšleného plánu profesního rozvoje a zkušenosti se dále nesdílely ve sborovně, přínos mohl zůstat omezen na jednotlivé účastníky. Případové studie pracovaly s osmi školami, a proto jejich kvalitativní výsledky nelze automaticky zobecnit na celý český vzdělávací systém. 

Proč jde o dobrou praxi 

NPO 3.1 DIGI představuje dobrou praxi, protože nevnímal vzdělávání učitelů jako izolovanou sérii kurzů. Vytvořil víceúrovňový podpůrný systém, který spojoval: 

  • kurikulární změnu s konkrétními potřebami škol; 
  • krátké, dlouhé, online, prezenční a kombinované vzdělávání; 
  • podporu jednotlivých učitelů, vedení škol, koordinátorů i celých pedagogických sborů; 
  • centrální metodický obsah s regionální a individuální podporou; 
  • odborné vzdělávání s peer-to-peer učením mezi školami; 
  • vzdělávání pedagogů s podporou digitální infrastruktury; 
  • plošné sledování výsledků s kvalitativní evaluací zkušeností škol. 

V rámci čtyř pilířů Digital Skills and Jobs Coalition iniciativa přímo naplňuje pilíř Digital skills in education. Nepřímo přispívá také k digitálním dovednostem občanů a budoucí pracovní síly, protože podporuje učitele, kteří digitální kompetence dále rozvíjejí u žáků. 

Udržitelnost 

Rozsáhlá bezplatná nabídka vzdělávacích aktivit byla poskytována do konce roku 2025. Metodické materiály, záznamy, publikace, podcasty a další vytvořené výstupy všakbudou dostupné i po skončení projektového financování na webových platformách NPI ČR. 

Na rozvoj digitálních kompetencí pedagogů současně navázal tematicky příbuzný projekt NPO 3.1 – AIDIG. Ten se opíral o evropský rámec DigCompEdu a rozšířil podporu o oblasti generativní umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti, mediální gramotnosti, dezinformací, digitálního wellbeingu a digitálního pedagogického leadershipu. Více informací najdete na webu https://digitalizace.rvp.cz/. 

Udržitelnost proto nespočívá pouze v zachování jednotlivých materiálů, ale také ve využití vytvořeného know-how při dalším profesním vzdělávání pedagogů a při navazujících změnách vzdělávacího obsahu. 

Přenositelnost 

Model je přenositelný zejména do zemí nebo regionů, které zavádějí nové digitální kurikulum nebo potřebují ve velkém měřítku rozvíjet digitální kompetence pedagogů. 

Na základě zkušeností projektu lze jako klíčové prvky pro replikaci identifikovat: 

  • Jasné propojení vzdělávání pedagogů s kurikulární změnou; 
  • modulární nabídku krátkých a dlouhých programů; 
  • vzdělávání přizpůsobené různým profesním rolím; 
  • možnost pracovat s celým pedagogickým sborem; 
  • centrální platformu propojující kurzy a metodické materiály; 
  • regionální síť lektorů a konzultantů; 
  • peer-to-peer formáty pro sdílení ověřené praxe; 
  • průběžné sledování účasti, potřeb a kvalitativních výsledků, 
  • vše zdarma. 

Přenositelnost neznamená kopírovat jednotlivé kurzy. Podstatná je celková architektura podpory: kombinace centrálně stanovených cílů, flexibilních vzdělávacích formátů, místní podpory a zpětné vazby od škol. Toto je analytický závěr vycházející ze struktury projektu a jeho evaluačních zjištění.